S kolikátým blogem se už loučím?
21. září 2010 v 14:04
protože jde o písmenka pro mne, moji terapii, moje fňukání, ne o nástroj komunikace, ne o nástroj vydírání.
Věci, které píšu, píšu proto, abych je dostala ze systému. Ne proto, že bych je nedokázala říct. Nebo chtěla tajemně naznačit.
Nechci se muset zpovídat z toho, co píšu sama sobě. Nechci muset vysvětlovat staré deníkové záznamy.
Chci mít jen deník. Svůj. Vlastní. Deník.
Ve kterém si já budu s odstupem číst a usmívat se, co jsem to řešila za důležitosti.
Název blogu se stal irelevantní už dávno. Jen jsem zachovala tenhle deník jako paralelu k tomu, kam pouštím veřejnost.
Už ne. Není pro alfreda. Ani pro thoris. Je pro mě. Jenom.
Tak čau.